Eva Jandejsková

Média

2018

Charitativní aukce - Umělci dětem ulice, projekt Šance

Autorka věnovala dílo do aukce v roce 2018 a v roce 2019 své dílo i společné jako ateliér EVRA.

2018

Charitativní aukce – Klub přátel dětí z dětských domovů. Žofín

Výtěžek věnován na osobnostní rozvoj dětí a jejich integraci prostřednictvím startovacích bytů.

2018

Biblické motivy

http://www.hartmanice.cz/cz/aktuality/clanek-0049/

http://susice.org/susice-novinky-zpravy/holandska-drazba-obrazu-evy-jandejskove/

Horská synagoga v Hartmanicích vystavuje malby Evy Jandejskové, které jsou obohaceny kovovými plastikami Vítězslava Stoklasy.

Zdroj: http://www.hartmanice.cz/cz/aktuality/clanek-0049/ http://susice.org/susice-novinky-zpravy/holandska-drazba-obrazu-evy-jandejskove/

2017

Krása ovlivňuje myšlení člověka

https://pisecky.denik.cz/kultura_region/obrazem-krasa-ovlivnuje-mysleni-cloveka-20171110.html

Eva Jandejsková hledá krásu kolem sebe, snaží se ji ztvárnit a rozmnožit.

Krása je pojem ducha a jako taková má možnost pozitivně ovlivňovat myšlení člověka.

říká výtvarnice.

Zdroj: https://pisecky.denik.cz/kultura_region/obrazem-krasa-ovlivnuje-mysleni-cloveka-20171110.html

2017

Zemité obrazy Evy Jandejskové propojují zemi s duchovnem nebeského světla

https://www.jcted.cz/zemite-obrazy-evy-jandejskove-propojuji-zemi-s-duchovnem-nebeskeho-svetla/?liveMode=1

Výtvarnice představuje svá díla v prostorách prácheňského muzea po jednačtyřiceti letech. Výstava dostala také název Proměny, které se prolínají její tvorbou. Je průřezem doby a vývoje osobnosti samotné umělkyně a její tvorby. Návštěvníci zde naleznou díla z keramiky, ale především obrazy, jejichž tvorbě dává v současné době přednost.

Zdroj: https://www.jcted.cz/zemite-obrazy-evy-jandejskove-propojuji-zemi-s-duchovnem-nebeskeho-svetla/?liveMode=1

2016

Charitativní aukce – Klub přátel dětí z dětských domovů, Žofín.

Výtěžek věnován na osobnostní rozvoj dětí a jejich integraci prostřednictvím startovacích bytů.

2015

Byt vám prosvítí obrazy

https://www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/12361-galerie-evy-jandejskove-nabidka-obrazu-na-prodej

Obraz, který prosvítí byt, nemusí být drahý. Ve smíchovské Galerii Evy Jandejskové (Preslova 2, Praha 5) je pestrý výběr. Obrazy si tam můžete vybrat osobně, chystány jsou i nové internetové stránky. Cena je na domluvě.

Zdroj: Kultura 21, https://www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/12361-galerie-evy-jandejskove-nabidka-obrazu-na-prodej

2015

Obrazy Eva Jandejsková, Jan Brabenec

https://muzeumlomnice.cz/2015/06/30/obrazy-eva-jandejskova-jan-brabenec/

Pozvánka na vernisáž výstavy do lomnického muzea – obrazy dvou významných pražských výtvarníků, paní Evy Jandejskové a pana Jana Brabence, v rámci 21. Ročníku hudebně-dramatického pořadu Lomnické kulturní léto.

Zdroj: http://www.muzeumlomnice.cz/2015/06/obrazy-eva-jandejskova-jan-brabenec/

2015

Byt vám prosvětlí obrazy

https://www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/12361-galerie-evy-jandejskove-nabidka-obrazu-na-prodej

Zdroj: Kultura 21

2013

Eva Jandejsková si splnila sen o vlastní galerii

https://www.novinky.cz/bydleni/jak-bydli-vip/clanek/keramicka-eva-jandejskova-si-splnila-sen-o-vlastni-galerii-193049

Eva Jandejsková je poslední roky spíše malířkou a nejnověji hlavně galeristkou. V domě, kde vyrůstala, si na pražském Smíchově zřídila galerii. Vedle vlastní umělecké tvorby si zvykla být v kontaktu se zedníky i městskými úředníky. Pracuje s pestrou paletou zážitků a stihne se i usmívat.

Zdroj: Novinky, https://www.novinky.cz/bydleni/jak-bydli-vip/clanek/keramicka-eva-jandejskova-si-splnila-sen-o-vlastni-galerii-193049

2012

Začala žít nová pražská galerie

.

Zdroj: http://czechfolks.com/plus/2012/10/12/miroslav-sigl-zacala-zit-nova-prazska-galerie/

2008

Zařazena do Kalendáře Krásná paní

Zásadním průvodcem mých obrazů je hlavně touha vyjádřit krásu, ať už ji vyjadřuji prostřednictvím příběhů z kulturního světového dědictví, z osobitého pohledu na přírodu a život v ní nebo z pohledu na města v proměnách světla.

Zdroj: https://www.krasnapani.cz/eva-jandejskova

2008

Eva Jandejsková a její strážní andělé

Z obrazů na nás shlížejí tyto nebeské bytosti s lehkou samozřejmostí. Z jejich smírného, ale zároveň i tak trochu sebejistého vystupování je zřejmé, že o své existence a vlivu na nás smrtelníky, nepochybují. Jde spíš o nás samotné, nakolik si andělské působení připustíme my.

Při pozorném prohlížení zjistíte, že snad ze všech obrazů na vás cosi vane, či do vás vstupuje…

Pracuji s energií, život není statický, všude kolem cítím proudy energie, které se pak objevují i v mých obrazech. Celý život zápasím se smutkem. To je nebezpečná energie, s níž se musím stále vyrovnávat. Teď ale mám dojem, že se mi to konečně po mnoha letech daří.

Zdroj: Český dialog

2003

O výstavě Příběhy a reflexe v olejových a keramických obrazech

V rámci "Lomnického kulturního léta" probíhají různé kulturní akce.
Jedné takové jsem se účastnila výstavou v Lomnickém muzeu.
Tuto výstavu mě zprostředkoval a zároveň s mým mužem uvedl slovem a hudbou Jaroslav Krček

2002

Mít kam jít

Je zajímavé, že v roce 1973 vyšel článek se stejným názvem v časopise Domov. A o 29 let později, opět o mém bydlení, v časopise Můj dům.

Zdroj: Můj dům

1997

Jaroslav Krček – Každý po svém trní, úvahy a dopisy s obrazy Evy Jandejskové

Kniha úvah a dopisů všestranného českého hudebníka a folkloristy Jaroslava Krčka přináší osobitý pohled na jeho práci a myšlení v průběhu posledních dvaceti let.

1997

Tvůrkyně oltáře

Eva Jandejsková vyhrála svým námětem oltářního obrazu výzdobu kostela sv, Františka z Assisi v sicilské Messině.

Zdroj: Vlasta

1997

Oltářní obraz Evy Jandejskové

Autorka vyhrála konkurz na výzdobu kostela sv. Františka z Assisi v sicilské Messině. Třímetrová keramická mozaika bude umístěna v prostou za oltářem….

Zdroj: Sobotní slovo

1997

Eva Jandejsková

Já jsem dlouho byla tzv. "nevýjezdová" to znamená, že jsem nestala souhlas k výjezdu do západních zemí s odůvodněním, že moje soukromá cesta není v souladu se státními zájmy.
Když se tato blokáda uvolnila vyrazily jsme do světa za poznáním.
Japonsko z roku 1979 bylo pro nás - přicházející ze socialistického Československa cítak na všechny smysly.
Přes dokonale fungující šinkansen, ohromující technická vybavení hotelu a mnohaproudový automobilový provoz na ginze, vnímáte kulturu lidí, která ctí svoje tradice.
Když jsme se dostali z přelidněného a hektického pobřeží do hornatého středu ostrova, ukázala nám tato země úplně jinou tvář.
Tvář laskavých a ochotných lidí, kteří tak, jako kdysi u nás bývalo zvykem, ctili pravidlo "host do domu - bůh do domu" a v tomto duchu se k vám také chovali. Dále vyprávění mého muže Oldřicha...

Hudební rozhledy

Na naší cestě po Japonsku jsme se připojili k poutníkům, kteří měli zájem na zklidnění - tzv. "vyčištění hlavy". Ti se uzavírali do ZEN Budhistických klášterů mezi mnichy a mistry ZENU.
Na mnoho z těchto klášterů se v určitém období otevíralo a umožňovalo pobýt v klášteře civilním zájemcům i cizincům.
V touze za poznáním jsme se na několik dnů uzavřeli v prostorách kláštera ZEN OBAKU a společně s mnichy jsme absolvovali jejich každodenní práci, rituály a meditace.
Byla tam tvrdá disciplína, skromná strava a vše téměř beze slov.
Při společných hodinových meditacích se sedělo v tureckém sedu v řadě na dřevěném pódiu.
mezi námi procházel mistr, který dohlížel na bdělost každého z nás.
U toho, kdo polevil v koncentraci se zastavil aby ho srovnal. k tomu účelu oběma rukama před sebou vzpíral těžkou, velkou, dřevěnou jakousi "plácačku".
Pamatuji si na můj úlek, když v tichu při meditaci zazněla rána, jak upustil plácačku na dřevěnou podlahu.
Zastavil se před jedním Japoncem a ten se v pokoře sklonil tak, aby na jeho ohnutá záda mohla ona "plácačka" dopadnout.
Což se také stalo. Mistr napřáhl a plochým koncem udeřil.
Jak mě bylo dodatečně vysvětleno nebyl to výprask, ale pomoc. Ten úder byl veden tak, aby zregeneroval body kolem páteře a tím dotyčného srovnal.
Byla jsem ráda, že na nás Evropany tyto praktiky nezkusil. Nevím jak bychom se tenkrát zachovali.
No, jiná země - jiný mrav.
Zážitky z cest se staly častým námětem mých prací.
"Japonka"(viz foto) při čajové ceremonii v NAŘE.
"Mandarinkový ostrov" (viz foto)ostrov v Šikoku.
"Pitee z Kotohiry" (viz foto) jedenkrát v roce v noci vynášejí mniši ze svatyně chrámu nad městem Kotohira poklad a procházeji městečkem za zvuční hudby chrámových pišteů. Vyjít přes 2000 schodů, které vedou ke svatyni, vidět sváteční obleky mnichů, slyšet naprosto neobvyklou ohlušující hudbu pišteů, to všechno byl nevšední zážitek na který nelze zapomenout.

Zdroj: HUDEBNÍ ROZHLEDY

1997

Eva Jandejsková

Můj kamarád, spolužák, který dělal v Reflexu, mi nabídl, že o mně napíše článek. On byl básník, posílal mi knížky, já mu posílala obrázky. Tak jsme spolupracovali. Tohle byl náš poslední společný projekt, zastavil se u mě s fotografem, to už jsme s manželem bydleli na Vinohradech.

Práce Jandejskové stojí jaksi mimo výtvarné proudy a módní trendy. Proto působí potíže kritice, ale nikoli obecenstvu.

Našinec by čekal, že se výtvarnice postará o rozvěšení obrazů před výstavou, ale opak je pravdou. To hudební skladatel strávil před výstavou na Portheimce tři dny, zavěšoval a převěšoval.

Manžel tu výstavu komponuje jako symfonii, pozná, kde jsou vrcholy, jak sdružovat motivy. Autor nemá od toho, co udělal, správný odstup, proto řada výstav dnes vypadá, jako by do sálu někdo vysypal vagón s uměním a dál už se o něj nestaral.

Eva Jandejsková vstává kolem osmé a první, co dělá je, že se jde podívat z okna, zda to stálo za to, se do tohohle světa probudit. Zatím prý byla vždy odpověď kladná.

Zdroj: Reflex

1997

Portheimka vystavuje keramiku

Není jí lhostejná ani ekologie či obavy, kam současná doba směřuje, což vyplývá i z názvů děl – Zánik fialové planety. Ti, kdo přežili.

Člověk by se měl zamýšlet, k čemu tady je, kam spěje. Nechci ukazovat katastrofy a věci negativní, ale hlavně to, že ze špatného vychází něco, co je přínosem.

Zdroj: Mladá fronta Dnes

1997

Malující keramička na Portheimce

Autorka nechce diváka šokovat, nechce ho ani uvádět do úzkých, ani si nehraje na formální experimentátorku.

Zdroj: Právo

1997

Z blízka

Výstava na Portheimce ukazuje to nejlepší z 25 let autorčiny tvorby.

Zdroj: ELLE

1997

Výtvarné umění – nasaďte si poetické brýle

V posledních letech rozšířila autorka své tvůrčí hledání o obraz malířskou, zaujaly ji zejména kombinované voskové a olejové techniky. Keramika ji omezovala, měla potřebu hlubšího vyjádření příběhů.

Zdroj: Květy

1997

Eva Jandejsková

Autorka na pražské "Porthaince" představuje své olejové a keramické obrazy, které jsou poselstvím velkého duchovního a citového náboje, něžné i nádherně barevné, zahrnující mytologii, biblická podobenství, přírodní, hudební i pohádkové motivy.

Zdroj: Naše rodina

1994

O výstavě SOMMERAUSSSTELLUNG

Společná výstava s innsbruckým sochařem, který pracoval se dřevem. Takto informovaly salzburské noviny.

Zdroj: noviny, Drci Secu Galerie, Rakousko

1991

Nástěnná mozaika v síni Českého literárního fondu, Praha

Poprvé jsem mohla prezcutovat svá díla se souhlasem a s "požehnáním" komise českého fondu výtvarných umělců ve spolupráci s architektem v díle zvaném "PEGAS" určené pro prostory českého literárního fondu.

1991

Dar britské královské rodině

Na pozvání prezidenta Havla přijel britský královský pár v roce 1991 na návštěvu do Prahy. K této příležitosti uspořádal  „Svaz českých skladatelů a koncertních umělců“ v Anežském klášteře koncert vážné hudby.

Na tento koncert byli pozváni členové tohoto svazu a jejich manželky. Společně s mým manželem jsme toto pozvání přijali.

Porevoluční devadesátá léta byla doba natolik svobodná, že mohlo dojít i k takovým zázrakům, jako bylo toto setkání.

Bezprostředně po tomto zážitku došlo k předání mého daru pro princeznu Dianu, /keramický kachel „Zvěstování/ prostřednictvím Britského vyslanectví v Praze

1989

Zápisník o výtvarném umění

V tomto zápisníku byla zpráva o výstavě tendenčních socialistických výtvarníků.
Tuto výstavu hodnotil pan Jaroslav Boček, který byl spisovatel a kritik výtvarného umění.
O této výstavě napsal:

Zvláštní výboje jsem tu nenašel a tím spíše jsem postrádal expozici Evy Jandejskové a Stanislava Martince, které znám z individuálních výstav a kteří dost úspěšně čeří vody zaběhnutého keramického standardu. Jandejsková úsporným nanášením malířských prvků do keramiky. Martinec svérázným myslitelským přístupem jak k materiálu, tak ke světu.

Osobně jsem souhlasila s tím, že když se uskutečňuje výstava v oboru keramiky, má být zastoupeno umění tendenčních i netendenčních výtvarníků. I to se naše křehké a poetické pojetí.

1989

O výstavě v německém Bayreuthu

Výstava v tabákové továrně. Takto o výstavě informoval Nordbayerischer kurier - všimněte si fotky s obrazem Dáma s pávem – tento obraz obdivoval syn Alfonse Muchy, Jiří Mucha.

Zdroj: Nordbaverischer kurier

1988

Pohoda v duši

Na keramičce Evě Jandejskové je na první pohled patná jednota vnitřního světa

Začne-li se jí dařit na jedné cestě, hledá další

Co dala a vzala Evě Jandejskové keramika?

Nevím, co vzala, vím, co dala. K řádu tvorby se často musím nutit, ale mám-li impuls, nemusím pak ani spát. Ve vnitřním napětím které často prožívám, se dají zažít moc hezké okamžiky štěstí… Je spousta věcí, které mě nebaví, Tahat hlínu, připravovat ji…Ale když se to povede ten procítěný, intenzivní pocit štěstí – to je ono! Stojí za všechnu tu námahu, neúspěchy i zklamání. To je moje odměna.

Zdroj: Květy

1988

O výstavě La DONNA NELL ARTE v italské Gorizi

Účastnila jsem se svými exponáty výstavy Ženy v umění. V Goricii na rozhraní Itálie a Jugoslávie. Tato výstava byla v tamní galerii, ve které bylo mezinárodní zastoupení žen a ty se zde prezentovaly svými díly

1987

Rozhovor se ženou, které chutná voňavý chléb

Nás tak trochu pojí pec. Jenže já nepeču a vy pro změnu nepálíte, tedy alespoň pokud dodržujeme technologii nebo technika neselhává. Různá teplota, vlhkost, doba vsázky a pečení či pálení, nás zase tak trochu odlišuje. Mám ráda křupavé a jak vy říkáte objemné pečivo, voňavý, nedrolivý chléb. Nevím, jaké housky pečete vy, ale já je nakupuji kousek od domova, v Praze na Malé straně.

Zdroj: Západočeský Pekař Cukrář

1987

Poetická krajina Evy Jandejskové

Zdroj: AZ Magazín

1986

O výstavě Vánoce s knihou a keramikou

Tato neprodejná výstava nese všechny charakteristické znaky dobrého ženského výtvarného projevu. Je něžná, romantická, emotivní, ovládající i drobné niance keramické profese. Každého nově příchozího se vystavené exponáty zmocní, jako zdařilý motiv symfonické básně.

Na tuto výstavu pozval můj manžel spisovatele Jiřího Muchu - syna Alfonse Muchy
Vzpomínám si, že když vešel na výstavu zastavil se před keramickou mozaikou "ŽENA S PÁVEM" a plu obdivu nám řekl:"Tak to je opravdu secese."
Jeho nefalšovaný obdiv byl pro mne povzbuzením do další práce.

1986

O výstavě ve výstavní síni Metro

Na této výstavě byly kromě závěsných a prostorových váz a váziček k vidění nejnovější práce – velké keramické mozaiky a plastiky s různými náměty.

1986

Hudba uhnětená z hlíny

Výstava má jeden význačný rys: smysl pro humor, nadsázku, karikaturu – je to prostě hodně legrace, jemné, kultivované a duchaplné….

Výstavu pořádal na Újezdě Fond výtvarných umělců. To jsem se poprvé dostala s fondem, na společnou výstavu keramiků.

Zdroj: Rudé právo

1986

Ke kráse prostředí

Nová technologie umožňuje autorce přechod na keramické obrazy, kachle, mozaiky a plastiky, mezi nimiž objevuje svůj nový svět. K majolice se však nadále vrací, protože příznivci prací Evy Jandejskové se nadále dožadují I její keramiky užitkové.

Proč začala Eva Jandejsková tvořit mozaiky a plastiky?

Stále dokola opakující se motiv váziček a svícnů nesplňoval mé představy o tom, jak a co chci tvořit dál.
Od každého tvaru jsem udělala pár kousků a zjistila jsem, že jejich opakování mě neuspokojuje.
Potřebovala jsem tvůrčím způsobem dělat něco jiného.
A byly to obrázky, které splňovaly moji touhu po hlubším vyjádření.
Ze začátku moje obrázky lidi nenadchly.
Stále dokola chtěli stejné vázičky. a já jsem to pozvolna začala kombinovat tak, aby se do keramických obrázků zakomponovat čerstvá květina. Taková kombinace lidem vyhovovala a postupně našli zalíbení i v nových keramických obrázcích.
Já jsem pochopila, že stále opakovat jednu věc nelze, protože se tím brzdím a moje touha je dále se rozvíjet.

Zdroj: Voják

1984

Mozaiková výzdoba společenských prostor Drůbežárny Libuš, Praha

1983

Soul Search - titulní strana, v ČR vyšlo v roce 1992 s názvem Objevte své minulé životy

Autor pracuje jako psychoterapeut, který uvádí své klienty pomocí hypnotické regrese do minulých životů aby je zbavil jejich současných potíží. Kromě strhujícího líčené osudu klientů přináší kniha hlubší eticko-filosofický pohled na problematiku reinkarnaci, karmy a smyslu život.

Zdroj: Soul Search, Objevte své minulé životy

1982

Kytky rostou z hlíny

Tenhle článek psala paní redaktorka Vrbová, manželka skladatele, textaře, Pavla Vrby. Byli u mě na Malé Straně a když pozdě večer Pavel odcházel, byl na Kampě přepaden.

Podle zpráv Marušky došel Pavel domů s boulí na hlavě a bez čepice.

Ostatně i já jsem také byla na Kampě jednou přepadena.

To jsem si po škole vydělávala jako šatnářka v hospodě "U SCHNELLŮ" na Malostranském náměstí. Chodila jsem po zavírací době domů na Smíchov.
Mrzlo, jen praštilo a tak jsem si krátila cestu přes Kampu. Abych si dodala odvahu kráčela jsem rázným krokem uprostřed špatně osvětlené cesty.
V polovině cesty z křoví vyskočil jakýsi malý mužíček a pověsil se mi na krk.

Já jsem se tak lekla, že jsem zcela ztuhla, doslova jako sloup a nevydala jsem ani hlásku. Ten "násilník" zřejmě zklamán mojí reakcí, seskočil a utekl.

Když jsem roztuhla, tak jsem v šoku kráčela dál přes Smíchovské nábřeží domů. Hlavou se mi honily myšlenky, že bych to přepadení měla někde nahlásit. V tom jsem viděla nápis "Policie" a před ním dva uniformovaní hoši. Hned jsem se k nim vrhla a líčila jim svůj čerstvý zážitek.
Oni byli plni pochopení, vyptávali se, jestli se mi nestalo něco víc a projevovali zájem mi nějak pomoci.
Když mě chtěli doprovodit domů, aby mě náhodou ještě někdo náhodou nepřepadl, tak mě řekli, že bych to fakt měla nahlásit policajtům.
No a já jim řekla:"Vždyť proto vám to tady hlásím" Oni se mi smáli a říkali:"No jo slečno, my jsme od říční policie a jsme tady náhodou."
Tak moje sebevědomí kleslo na nulu.
Ale na rozdíl od Pavla Vrby - mě čepice zůstala pevně na hlavě.

Proč se přesto cítí jako znovuzrozená?

Zdroj: Pionýr

1981

Nie je váza, ako váza

Květy najdeme u Evy Jandejskové na každém kroku, i když nemá vlastní zahrádku, snad proto vyrábí různé zahrádky z keramiky.

Vázy, keramické kachličky, stolní keramiky, to vše upoutá ušlechtilým, promyšleným tvarem, decentní glazurou. Ze všeho je cítit perfektně zvládnuté řemeslo, kus poctivé práce a houževnatost.

Zkouší novou technologii, jako když kuchař zkouší nový recept.

Zdroj: Dievča

1980

Pokaži mi ako stanuješ

Opět, stejně jako v roce 1977 si jugoslávský časopis vyžádal podklady a vydal větší článek, než původně.

Zdroj: Socijalistička Čechoslovačka, jugoslávský časopis

1979

Setkání s krásou

Ten, kdo již dříve propadl kouzlu její keramiky, nebude zklamán. Svícnům, vázám, nástěnným kachlům, vytvořeným k užitku i radosti, vtiskla umělkyně vždy kousek své osobnosti. Lyriku, smysl pro krásu a radost ze života, ale především umění těšit se z věcí nejnepatrnějších

Zdroj: Lidová demokracie

1979

Oáza křehké krásy

Vzácná jednota vystavených děl, nainstalovaných s největším možným půvabem, vezme příchozímu dech.

Zdroj: Flora

1979

Čekání v trávě

Evě Jandejskové a Pavlu Císaři se podařilo vytvořit jakýsi dvojkoncert.

Zdroj: Rudé Právo

1979

Hlína chce dobrý oheň

Tenhle pán to napsal tak obdivně, až mne to zaskočilo. Spíš to byl obdiv ke mně, než k té keramice, já jsem na to nebyla zvyklá. To bylo poprvé, co se redaktor poklonil mě a ne mojí tvorbě. Tenkrát jsem si říkala: Ten člověk se snad zamiloval.

Eva Jandejsková, keramička, které by měl patřit svět, protože ho pomáhá nejen stavět.

Objevuje jeho zasuté, téměř ztracené hodnoty.

Tvoří mezi námi žena s tváří a gesty antické bohyně.

Krajiny dětství našeho se nikdy nevracejí zpátky. Ten kouzelný bezstarostný čas si každý mohl prožít jen jednou, jedinkrát. Eva Jandejsková se nám ve svých vzácně jemných věcech pokouší postavit most či bránu k zasutým sice, ale nikdy zcela zapomenutým krajům dětství…

Proč se keramický svět autorky v této době rozšířil o engoby? A co to vlastně je?

Zdroj: Mladá fronta

1979

Nádherný lék - Výstava v Roztokách

Intuitivní, citlivá, lyricky zaměřená Eva dala už na samém počátku své tvorby do vínku hledání a objevování krásy. Ryzost a nefalšovanost jejího výrazu přivádí k opojení.

Zdroj: Lidová demokracie

1979

Výlet za krásou

Kniha návštěvníků je psaná německy, rusky, maďarsky, japonsky nebo také česky.

Je to nádhera, která se nedá ani slovy vyjádřit….Tahle keramika zahřeje člověka u srdce…

Zdroj: Práce

1979

Keramika nevšední krásy

Každé slovo charakterizující dílo Evy Jandejskové zní příliš ploše a zdaleka nevystihuje zvláštní, osobité kouzlo, barevnost a krásu všedních věcí vytvořených s nevšední fantazií.

Zdroj: Lidová demokracie

1978

Pro oslavu života

Kam oko pohlédne – pečeť krásy. Účelová stránka věci je spíš jakousi výchozí, vnější záminkou. Naléhavěji, než svou užitkovostí, totiž každý předmět promlouvá svým tvarem, výrazem, estetickou řečí a jejím vnitřním obsahem. Potřeba krásy, spontánní výdech radosti, jsou zřejmě dominujícím činitelem, cílem i příčinou tvůrčího činu.

Citace z návštěvních knih také rozehřejí:

Paní Jandejsková, asi vás potěší, že jste mi zkrášlila den, sděluji vám to, a kdyby jen den – budu z toho bohatší už napořád. ( J. Kolář).

A když se autorky zeptáte, proč to vlastně dělá, odpoví: Pro oslavu života.

Zdroj: Práce

1978

Krása v hlíně zakletá

Všimněte si, že v článcích jsou slova jako povzbuzení, pohlazení, krása.

V jejím bydlení ji okouzluje skutečnost, že jak celek, tak poslední detail, jsou poznamenány citlivým tvůrčím vztahem k materiálům: k cihle, stejně jako ke dřevu, kachlíkům nebo textilu.

A kde ji přijali návštěvníci výstavy vřeleji – v Německu nebo Bulharsku? Kde ji zvali k sobě domů?

Zdroj: Československý voják

1977

O výstavě v Kulturním centru v Berlíně

V Československém kulturním centru v Berlíně Eva Jandejsková vystavovala společně s akademickou Malířkou Světlou Žákovou –Štrupovou.

Pro velký zájem veřejnosti byla výstava z Berlína instalována ještě v loděnicích ve Wiesmaru.

Stejnou výstavu pak hostilo i Kulturní centrum v Bulharsku, v Sofii.

Na základě výstavy ve Francii v roce 1975, kterou jsme dělali přes Ministerstvo zahraničí se na nás pak obracela Kulturní centra různých zemí a také o tom informovaly tamní noviny. České kulturní centrum v Berlíně si odkoupilo celou mojí kolekci k výzdobě své nové budovy. Vždy jsem se snažila, aby moje práce promlouvala k duši člověka. Beru krásu jako projev ducha a proto ji vyzdvihuji.

Zdroj: Neues Deutschland a další noviny

1977

Ot čega se pravi cvet

Socijalistička Čechoslovačka byl jugoslávský časopis , který si vyžádal moje podklady a vydal článek. Nevystavovala jsem v Jugoslávii, jen si vyžádali fotky a informace a pak to vyšlo v časopise.

Zdroj: Socijalistička Čechoslovačka, jugoslávský časopis

1977

Na hrnčířském kruhu

Nejcennější na tomto článku je, že se moje vázička tehdy dostala na titulní stranu prestižního designového časopisu Domov

Autorka v článku vděčně vzpomíná na prof. Mikuláštíka z Uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Studenty vedl s taktem a takticky.

Po návratu do Prahy získala s bytem na Malé straně i zvláštní tvůrčí atmosféru. Na začátku tvorby se rozhodla pro keramiku zvanou užitkovou.

Zdroj: Domov

1977

Za hrnčířským kruhem

Po studiu na gymnáziu se zaměřením na fyziku, byla Eva Jandejsková přijata, a to hned do druhého ročníku, Na Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, na obor návrhářství užitkové a dekorační keramiky.

Po jejím ukončení se vrátila do Prahy, ale k realizaci svých snů potřebovala svou pec, kruh, špachtli, barvy a glazury. Ještě tři roky dojížděla s nevypálenými pracemi za přáteli do Českého Krumlova. Doma ve vaně několik dní plavila hlínu a při jejím sušení měnila kuchyň v bahniště.

Poté se dočkala vlastního hrnčířského kruhu a pokračovala v tvorbě užitkových předmětů pro všední den, které však již tehdy měly punc nevšední krásy.

Jak formovalo studium její vkus a tvůrčí názor?

Zdroj: Večerní Praha

1977

Keramika plná květů

Z květin si autorka všímá především slunečnice a kopretiny. Patří k těm, kteří mají tyto kytky rádi pro jejich neokázalou krásu, skromnost a nenáročnost. Vytváří užitkovou keramiku, která má být užitková v tom nejhezčím slova smyslu. Máme si s ní ,,užít” mnoho radosti, má dotvářet náš životní styl a prostor.

Proč jsou její svícny a vázy skladebné? Jak vidí své další možné cesty?

Zdroj: Květy

1976

Keramika pro krásu

To, co na první pohled vypadá jednoduše, nohy šlapou a ruce formují hrneček, je dost těžké. Zkoordinovat pohyb rukou a nohou a tělo udržet v klidu.

Autorka tvořila vázy, vázičky, popelníky, vázy na zeď a na Vánoce sérii zakuřovadel – takových domečků pro františky.

Dělala jsem točené věci, z různých úhlů, zepředu, zezadu. Každá ta váza byla k nějakému květu nebo skupině květů určená. Např. okraje keramiky, které byly prolamované, udělaly kolem jednoho květu okrasu. Do velkých váz jsem vkládala vložky, aby se nemusela vodou plnit celá váza a také proto, že ve vložce se lépe vyměňuje voda a snadněji se vymývá.

Svícny jsem také dělala praktické, na dvě půlky. Když je rozpojíte, lehce dovnitř vložíte svíčku a zaklopíte.

Proč chodila na předmět točení hrnčířským kruhem včas? Proč jí bavily vázičky na zeď? A jak vypadá malá, přátelská souprava? Dočtete se v článku z Lidové demokracie.

Zdroj: Lidová demokracie

1976

Kde zněla zobcová flétna

Ženy žasly nad keramikou výtvarnice Evy Jandejskové. Každé dílo má svou atmosféru, je znát autorčina snaha zvítězit nad hmotou a prostorem.

Manekýny, jako pestrobarevní motýlci, předváděly modely zdobené batikou.

Kožený šperk, snad poprvé u nás.

Umění nevšední krásy hledající nové, neotřelé uplatnění.

Zdroj: Práce

1975

O Výstavě v Paříži ve čtvrti Nanterre

Autorka výstavu osobně zařizovala prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí (Zaminy) a také ji jela instalovat. Když přijela na výstavu, vše už bylo naaranžováno. Jenže tak, že se to snažila jen zachránit.

Kus popelníku byl například ve váze. Někdo, kdo to neznal a nevěděl si s tím rady, naaranžoval věci po svém. Jenže na kompletní změnu už nebyl čas,, blížila se vernisáž a já jsem tam poskakovala, abych to nějak spravila. Spravit to ale nešlo. Lidem se to i tak líbilo.

Tím trable nekončily. Na vernisáži autorka točila na kruhu, aby předvedla, jak vypadá její práce. Ovšem kruh byl nožní. Moc jí to s ním nešlo, protože uměla jen s elektrickým.

Bylo to náročné a jediný, kdo chápal, proč to nejde, byl tlumočník. Chudák, byl to starý pán, ten kruh mi dole roztáčel, abych tam vůbec něco předvedla. No, předvedla, snažila jsem se, ale jelikož jsem byla mladá a docela pohledná, tak to prošlo s úsměvem.

Ale klid nebyl ani po návratu.

Z Francie mi přišla bedna střepů. Tenkrát jsem šla na Ministerstvo zahraničí a ptala jsem se, jestli to bylo pojištěné. A odpověď zněla - No, na to nemáme, abychom to pojistili. Buďte ráda, že jste tam vůbec jela. A já ráda byla.

Zdroj: LÉVEIL, Francouzské noviny

1973

Mít kam jít

Na Malé straně žila autorka čtvrt století. Byt na Maltézském náměstí ji stál nemalé úsilí. Bydlení mezi střechami z pohledu na ucho svatého Mikuláše, svatého Víta a vlajku na letohrádku americké ambasády, bylo zdrojem radosti a velkou inspirací k mnoha obrazům.

Častým námětem keramických kachlů a obrazů bylo okénko s květinami, záclonami a životem holubů na protější střeše. Tak vznikl i obraz s názvem "Egomaniak".

Byl to pohled na nadutého sebestředného holuba, která na protější střeše prováděl svoji námluvní choreografii ještě dlouho poté, co objekt jeho námluv už dávno odletěl. Když zjistil, že holubice zmizela, ještě více se nafoukl, nevěřícně kroutil hlavou ze strany na stranu a náhle zcela zplihnul - zkrátka Egomaniak

Jaký ale byl autorčin sen o bydlení? Jak se nosí stavební materiál do 3.patra bez výtahu? Kde se našly staré radiátory a proč nerada mění vybavení svého bytu?

Zdroj: Domov, prestižní designový časopi